Barvy krajiny kolem slavného a nejvýše položeného sladkovodního jezera jsou tak intenzivní, že se chvílemi člověk musí štípnout, jestli se mu to nezdá. Vibracetohoto magického místa jsou velmi vysoké.

Části jezera Titicaca jsou zcela zarostlé vodní travinou, které se říká totora. Jsou v ní vysekané jakési vodní dálnice pro lodě a loďky.

Sklízení a zpracování totory  je jedním z významných forem obživy zdejšího obyvatelstva.

Sklizeno, naloženo a můžeme jet...

Z totory se vyrábí například i tyto lodě.

Kromě lodí jsou z této  traviny postavéné taky plovoucí ostrovy Uros. Stát na nich a vnímat, jak se pod nohama hýbají, vyvolává zvláštní pocit.

Ženy traviny pečlivě svazují do balíků.

Názorná ukázka, jak se z traviny staví plovoucí balíky ostrůvku, na kterém právě stojíme.

Místní ženy vyšívají pro turisty různé dečky, ubrusy, nástěnné obrazy. A každý výrobek ukrývá desítky a stovky hodin jejich práce.

Některé momentky jsem prostě nemohla nezachytit.

Místní ženy čekající v přístavu na nové hosty.

Jedna z oblíbených hlíz - oca.

Malebný domeček, ve kterém jsme byli ubytovaní.

Skromné ale velmi chuné jídlo ostrova Amantani. Vše z místních zdrojů.

čaj z místní máty, které se říká muña.

Na Amantani nejspu žádné sinice. Jezdí se zde jen na koních po kamenných chodníčcích a náklad nosí lidé na zádech. Svých nebo koňských.

Výhled do kraje z kamenného chodníčku vedoucího na vrchol hory Pachamama.Mořská hladina v pozadí nám připomíná, že se nacházíme na malém ostrově.

Nejmladší člen hostitelské rodiny v obložen výrobky z alpakové vlny určenými k prodeji.

I tento ostrov má strmé svahy a tak se zde terasy bohatě uplatňovaly.

I takto se dá zavírat branka. Aneb opakovaná recyklace podrážky, která byla původně pneumatikou.

domy z usušené vepřovice

Dlouhodobáosá chůze začne proměňovat chodidla postupně v tvrdá kopýtka.

Když se na Taquile potká muž s mužem, nabídnou si vzájemně ze svých brašniček kokové listy a společně si "požvýkají".

Hlavně žádné prostoje. 🙂

Strážce krajiny se člověk po čase naučí vidět i bez upozornění místních obyvatel.

Vzpomínka na moment, který se stal významným mezníkem mého života.

Tajemnou citadelu na vrcholu Macchu Pichu obklopovaly ze všech stran tak sofistikovaně stavěné terasy, že se dochovaly až do dnešních dnů.

Schopnosti zdejších kameníků byly nevídané.

Neuvěřitelně precizní práce s kamenem, nejen na povrchu zdí, ale jak obrázek ukazuje - i uvnitř.

Dávné incké kultury pracovaly se symbolikou stínu.

Jen těžko by člověk v tomto kameni hledal vikuňu z předchozího obrázku, že? Andské stavby jsou plny skrytých symbolik.

Tohle už dnes na Macchu Pichu nezažijete. Volný pohyb tam byl zcela zakázán, musí se procházet jen určenými pěšinami a téměř se nesmíte zastavit. Další část kouzla zmizela.

Ano, opravdu. Extrakt z posvátné rostliny byl použit i do původní receptury Coca Coly.