Jeho doteky duše

Včera jsem byla na masáži a byla to bez přehánění jedna z nejkrásnějších masáží mého života. A ještě teď, když píšu tyto řádky, se moje duše cítí tak nějak sametově. Masáž často dávám, a tak je pro mě důležité ji také přijímat, což jsem už dlouho neudělala. Myslím, že jsem našla svého dvorního maséra. Uvědomuju si, jak je pro nás ženy důležité ho mít. Tak jako máme svůj oblíbený parfém, oblíbenou knihu, věrné přátele, měly bychom mít vedle svoé dvorní masérky i svého dvorního maséra.

Je třeba mít oba? Často ano. Kromě fyzického uvolnění skrze masáž svalů nám totiž každý z nich přináší určitu esenci. Mluvím teď samozřejmě o masáži, která nepracuje jen s naším fyzickým tělem, ale dotýká se i naší duše. Masáž od ženy nám ženám přináší esenci ženské sounáležitosti a sesterství, v rámci kterého můžeme začít pracovat na některých citlivých tématech jako je třeba sebepřijetí.

Masáž od muže opravdu prověří, zda už jsme své tělo přijaly a zda se dokážeme cítit při masáži komfortně. A hlavně nás může naučit mužům znovu důvěřovat, pokud jsme se vůči nim z nějakého důvodu zavřely. Naučit se přijímat masáž od muže v plném uvolnění může být mnohem léčivější, než si často dokážeme představit.

A říkám to i přesto, že já sama jsem sama masérkou. Protože mi nejde o to, abych měla co nejvíce klientek, ale protože mým přáním je to, aby se všechny ženy cítily co nejlépe.  A jsou chvíle na to přijmout masáž od ženy a jiné, kdy je vhodné zajít k muži. Někdy cesta k němu vede přes masáž od ženy a to je mé místo. Ale mužsko-ženskou polaritu v rámci masáže prostě nahradit nedokážu.

Jen se nad tím zamyslete: Chodíte rády na masáž? K muži nebo k ženě? Proč? Dokážete se u masáže zcela uvolnit? Možná teď dokážete uchopit nějakým pocit, který jste si dosud neuvědomily.

Která z nás nemá ve svém srdci zranění související s nějakým mužem? Mnohé z nás moc dobře ví, jak bolí zlomené srdce. Když nám na hrudi leží těžký kámen a bolestí se nedokážeme ani nadechnout. Velmi často se v tlaku každodenních povinností nedostaneme k tomu věnovat zraněnému srdci dostatečnou pozornost, abychom ho začaly léčit. Přepneme na vnitřního autopilota a ten odsune toto zranění někam do kouta naší duše, tak abychom byly schopné nějak fungovat.

Vůbec si přitom ale neuvědomujeme, že ono zranění tam stále je. I když čas bolesti oláme hroty a její intenzita trochu zvětrá jako otevřené víno. A nedochází nám, že nás to ve výběru dalšího partnera. Kráčíme světem s tou energiií, které říkám “needy”, hledáme jiného muže proto, abychom nebyly samy, aby nás zachránil, aby vyléčil naše zranění, aby…, aby… A to opravdu není energie, se kterou si k sobě přitáhneme vhodného partnera.

Na léčení svých zranění musíme pracovat samy. A masáž od důvěryhodného maséra je jedním ze způsobů. Masáž od muže nás doživí svým zemitým a přesto láskyplným dotekem, kterému se učíme důvěřovat. Tam v příjemném přítmí masážní místnosti jsem si pod jistým, pevným a přitom neinvazivním dotekem mého nového dvorního maséra za zvuku relaxační hudby opravdu hluboce uvědomila, jak moc je tento dotek léčivý nejen pro naše ženské tělo ale právě i pro naši duši.

Při každé masáži dochází k vemi silnému napojení mezi masírovanou a masírující osobou. Po dvaceti minutách se propojí i jejich energetická pole. A čím déle jsem se oddávala masérovu doteku, který ve mně vzbuzoval bezpečí a důvěru, tím více jsem si uvědomovala, jako ho tím zároveň nechávám vstoupit do své duše.

A on vstupoval s každým dalším dotekem, s každým dalším masážním hmatem s respektem a po špičkách dál. Nakonec jsem uvolnila přístup i do té části mé duše, kde se ukrývaly ještě nějaké střepy – pozůstatky mého zlomeného srdce. Už jsem mnohé vyčistila ale ukázalo se, že mě trochu práce a úklidu ještě čeká. Slzy nepřišly, ale často se stává i to. U masáží pláčí někdy nejen žen, ale i muži. Dovolte si to. Za své slzy se nestyďte, masér je rozhodně ustojí, nechte v nich rozpustit všechny limitující emoce a bloky, které mají odejít.

Střepy zraněného srdce mohou odpočívat  v hloubi naší duše i když už máme třeba dalšího partnera. Ale díky nedoléčenému zranění už mu prostě nedáme tu důvěru, kterou jsme dokázaly dát kdysi. I když by si ji třeba zrovna on zasloužil. Jsme nedůvěřivější, opatrnější, podezřívavější. Naše zranění v nás stále někde dřímají a na dveřích k těmto částem naší duše visí těžký kovový zámek. Sichr je sichr.

Při své práci – ať už vysvětluju, jak funguje moje masáž, nebo při práci se strachy na workshopech – používám hodně metafory, které lidem pomáhají některé věci pochopit rychleji. Často ke mně přicházejí spontánně. A včera mi při masáži jadna taková vyvstala před očima.

Znáte to přirovnání “jako slon v porcelánu”? Představte si střepy zlomeného srdce ve svém srdci. Které je tak přecitlivělé, že se bojíme do něj kohokoliv vpustit. Především to platí pro muže. Protože nám připadá, že když to zkusíme, pohybuje se tam přesně “jako slon v porcelánu”, i když to tak vůbec nemusí být. Ale díky momentální přecitlivělosti to tak můžeme vnímat.

Viděla jsem svým vnitřním zrakem obraz těchto střepů. Masér mezi nimi našlapoval citlivě a s úctou, ale přesto rozhodně a nebojácně. Jako vědomý muž. Vnímala jsem, že ví, co dělá. Vnímala jsem jeho integritu. Ani mne nenapadlo se bát, že by snad mé důvěry mohl zneužít. Vnímala jsem, že je tam v tu chvíli pro mne. Jeho dotek byl dávající, ne žádostivý a já si dovolavala přijímat. Už to umím. Ale vždycky tomu tak nebylo. A vnímala jsem, jak některé z těch střepů mizí a vrací se na své místo. A mé srdce bylo zase o poznání zdravější a otevřenější.

Cítila jsem se v tom tak krásně a svobodně. A uvědomovala jsem si, že je to i proto, že přijímám a miluji své tělo. Při masáži se každému doteku poddávám a vychutnávám si ho, cítím úlevu a uvolnění na fyzickém těle. V mojí hlavě  nebzučí jako v úle myšlenky na to, co všechno z mého těla v danou chvíli je nebo není vidět, neřeším jestli nemám náhodou křivé nohy, velký zadek, malá prsa nebo beďara na nose. Pokud máto problém s přijetím svého těla, můžeme na něm společně zapracovat na kurzu Kurandera 1 – Žena ve své síle.

Mužsko-ženská polarita samozřejmě skýtá určitá rizika. Je třeba vybrat si maséra dobře. Maséra, ke kterému cítíme důvěru a v jehož přítomnosti cítíme, že bychom se mohly uvolnit, i když to třeba nejde hned. Možná budeme chvíli hledat, ale výsledek opravdu stojí za tu námahu a třeba i několik neúspěšných pokusů.

Zároveň si musíme uvědomit, že celé to, co jsem popsala, je léčivý a určitým způsobem odosobněný proces. Někdy máme – platí to především pro nás ženy – tendenci se zamilovávat do svým masérů proto, že si zasloužili přístup k naší zranitelnosti a do těch částí duše, kam jsme nikomu jinému už dlouho vstoupit nedovolily. Tím můžeme chytit do pasti samy sebe. Proces je léčivý ve chvíli, kdy si jsme si vědomy jasně daných rolí, dokážeme udržet své emoce na uzdě, a umožníme tak léčení toho, co se poléčit má.

Přeju vám štastnou ruku při výběru svého dvorního maséra. A těm z vás, které mne považují za svoji dvorní masérku, říkám s pokorou: “Je mi ctí.